Zámek Fontainebleau
Fontainebleau není palácem jen jednoho panovníka, byl rodinným sídlem francouzských králů, předávaným z generace na generaci od středověku až do 19. století.
Středověký původ hradu je stále patrný v bývalé věži, která dominuje Oválnému nádvoří, ale byl to František I., okouzlen místem a lesem hemžícím se zvěří, kdo v roce 1528 nařídil velkolepou přestavbu. Nechal středověký palác kompletně přestavět a proměnit ho ve velký palác v italském stylu, jako odraz moci učeného a umění milujícího krále. Zámek si dodnes zachovává významné pozůstatky výzdoby a ornamentů z francouzské renesance, jejichž principy převzali italští umělci pozvaní do Fontainebleau Františkem I. (například Rosso Fiorentino a Primaticcio).
Nástupci Františka I. pokračovali v jeho díle, zámek byl oblíbený u Jindřicha IV., narodil se zde budoucí král Ludvík XIII., mladý Ludvík XIV. si zde upevnil svou absolutní moc, zatímco Ludvík XVI. a Marie Antoinetta si na zámku v předvečer Francouzské revoluce vytvořili útočiště, daleko od okázalosti Versailles.
Fontainebleau, který se po revoluci stal císařským palácem, nese stopy renovací Napoleona I. a nachází se zde jediný dosud existující Napoleonský trůnní sál. Místo, kde byl papež Pius VII. držen v zajetí v letech 1812 až 1814, se Fontainebleau stalo dějištěm pádu Prvního císařství v dubnu 1814. Napoleon I. abdikoval na zámku 4. a 6. dubna a po slavném rozlučkovém projevu ke své staré gardě na hlavním nádvoří odjel do exilu na Elbu.
„Opravdový domov králů, dům staletí“, jak ho Napoleon I. rád nazýval, zámek zůstal místem, které francouzští monarchové rádi navštěvovali až do svého posledního, Napoleona III., a nabídl tak nesrovnatelný vhled do několika století francouzské historie, moci, vkusu a umění.
Zámek Versailles
Château de Versailles je asi nejznámější zámek nejen ve Francii, ale i na světě. Nádherný a velkolepý objekt s?přilehlými rozsáhlými geometrickými zahradami a?fontánami patří k?vrcholným dílům klasicistního baroka.
Postaven byl v?polovině 17. století francouzským králem Ludvíkem XIV., tedy známým králem Slunce, jako symbol absolutistické monarchie.
Uvnitř zámku najdete nespočet místností, které si můžete prohlédnout. Mezi jednotlivými místnostmi vyniknou zejména tři:
Zrcadlový sál – 75 m dlouhý taneční sál, který je na jedné straně je pokrytý 17 zrcadly a na té protější velkými okny
Galerie bitev – největší impozantní místnost na zámku má 120 metrů a její zdi jsou pokryté 33 obrovskými obrazy slavných francouzských bitev
Sainte-Chapelle – dvoupatrová kaple, do níž lze nahlédnout z přízemí i prvního patra
Přilehlý versailleský park a zahrady jsou obrovské a ukrývají řadu zajímavostí a překvapení. Zahrady jsou navrženy ve francouzském a anglickém stylu a jsou krásně upravené. Součástí zahrad je například dlouhý vodní kanál a samozřejmě nespočet soch a fontán. K?nejznámějším fontánám patří Neptunova a Latonina.
Eiffelova věž
Současná výška 327 metrů
Původní výška bez antén 324 metrů
Celková šířka 126 metrů (na zemi)
Šířka sloupu 26 metrů (na zemi)
První patro 58 metrů, 1370 m²
Druhé patro 117 metrů, 434 m²
Třetí patro 273 metrů, 76 m²
Výtahy 5 výtahů z promenády do druhého patra, 2 x 2 dvojité výtahy z druhého patra nahoru
Hmotnost kovového rámu 7 300 tun
Celková hmotnost 10 100 tun
Počet použitých nýtů 2 500 000
Počet železných dílů 18 038
Sloupy 4 sloupy tvoří čtverec o rozloze 37 m²
Eiffelovu věž postavil Gustave Eiffel pro Světovou výstavu v roce 1889 pro Světovou výstavu, která měla oslavit 100. výročí Francouzské revoluce. Její výstavba za 2 roky, 2 měsíce a 5 dní byla skutečným technickým a architektonickým úspěchem.
Od 80. let 20. století je památka pravidelně renovována, restaurována a upravována pro stále rostoucí publikum. Jako symbol Francie ve světě vítá téměř 7 milionů návštěvníků ročně (z nichž přibližně 75 % tvoří cizinci), což z ní činí nejnavštěvovanější památku na světě, za kterou si musíte zaplatit.
Bazilika Sacré-Cour (bazilika Nejsvětějšího Srdce Ježíšova)
Nachází se na vrcholku Montmartre a je tak jedním z nejviditelnějších pařížských monumentů. Základní kámen stavby byl položen 16.6.1875, ale až do roku 1914 zůstávala stavba nedokončena a bohoslužby byly zahájeny až po skončení 1. světové války v roce 1919. Už více než sto let zde probíhá nepřešrušená eucharistická adorace, a proto je i významným poutním místem. Se svými 10,5 milióny poutníků a turistků ročně je po katedrále Notre-Dame durhou nejnavštěvovanější pamětihodností.
Bazilika má půdorys řeckého kříže. Má čtyři menší kupole a hlavní s největší výškou 83 m zakončenou lucernou s kolonádou z koritnských sloupů. Stavba je směsí románského a byzantského slohu. Čtyřhranná zvonice nacházející se v zadní části je vysoká 84 m a je v ní umístěn zvon Savoyarde (Savojanka), který je největším zvonem ve Francii - měří tři metry v půrměru a váží 18835 kg, jeho srdce váží 850 kg.
